Reference

Kdo o nás co řekl nebo napsal.

Lucie Ábelovská Drtinová
Lucie Ábelovská Drtinová Krásné zázemí pro teoretickou výuku i velký prostor pro praktické ukázky, moc milí organizátoři a skvělý výběr lektorů! Těším se na další návštěvu.
Vloženo: 16.12.2015 12:47
Aneta Čípová
Aneta Čípová SAR-DOG.CZ bych doporučovala úplně všem, co se chtějí plně věnovat výcviku se svým psem. Vždy poradí a neřešitelné je pro ně vždy řešitelné. Mám bílou ovčandu, která byla velmi flegmatická k výcviku. Pamlsky pro ni nebyli dosti motivující a vždy jí zajímalo všechno, kromě mé osoby. Navíc po operaci, kterou jako malá prodělala, byla bázlivá vůči cizím lidem. Vždy jsem viděla chyby jen v ní a až v SAR-DOG.CZ mi otevřeli oči, celou tu dobu byla chyba ve mně. Naučili mě jak psa správně motivovat, jak ho vést, kdy chválit a kdy ne. Nakonec jsme největší motivaci nalezli v míčkách. Jakmile mám míček v ruce, celý svět pro ni zaniká a existuju jen já. Jakmile jsme měli motivaci zvládnutou, hned se s ní lépe pracovalo. Pozornost dokáže držet celou hodinu někdy i déle a sama touží po práci a chce se učit. Co se týče jejího sebevědomí, zdá se nám mnohem lepší, i když k dokonalosti nám zbývá ještě dlouhá cesta, ale pracujeme na to a věřím, že právě v SAR-DOG.CZ i tento problém vyřešíme. Líbí se mi, že se nám věnují individuálně, ale můžeme chodit i na hodiny, kde jsou jiní žáci. Záleží jen na nás, po čem toužíme. V SAR-DOG.CZ se nám vždy snažili vyhovět a za mě samotnou mohu říci, že nám vždy pomohli naše problémy vyřešit. Jsme tu zatím jen krátce, ale i za tu krátkou dobu jsme udělali obrovské pokroky a do budoucna s tímhle parádním vedením se zkoušek nezalekneme!
Vloženo: 16.12.2015 12:47
David Havlíček
David Havlíček S vaším výcvikem jsem spokojen, naučil jsem se novým metodám ve výcviku, jak psa, tak psovoda. Hlavně na výcvikovém táboře záchranných psů jako vyhledávaní osob na ploše a v sutině a především práce ve výškách. Školu SAR-DOG.CZ doporučuji každému, kdo se chce věnovat výcviku záchranných psů jak sportovně tak profesionálně.
Vloženo: 16.12.2015 12:48
Alena Vidláková
Alena Vidláková Účastnila jsem se se svou berňačkou super akce. Trocha klikru s Júlie B. Moc mi to pomohlo, abych si uvědomila jak na to. Taky záchranařina byla fajn. Plošné vyhledávání s výbornými instruktory. Něco jsem o tom už věděla, ale nové pohledy, nové názory, nové zkušenosti. Prostě k nezaplacení. Těším se na příště.
Vloženo: 16.12.2015 12:48
René Matýšek
René Matýšek Na výcvik vyhledávání v sutinách k Martinovi a Zuzce mě přivedly kamarádky, se kterými jsem chodil s naší dvouletou choďandou na vyštěkávání. Absolvoval jsem jak tréninkový víkend, tak závody i zkoušky pořádané SAR-DOGem, vždycky jsem si to užil, a myslím, že i ta naše malá psina.
Závody SAR-DOG CUP 2015 - dobře vymyšlené, perfektní terény pro vyhledávání, organizační zajištění a hladký průběh.
Na konec jsem si nechal komentář k zářijovému (pro nás zatím jedinému) tréninkovému víkendu. Výcvik na sutiny jsem už absolvoval u jiných trenérů a vždycky to bylo prima - jak trenéři, tak parta lidí kolem nich. Vždycky jsme se s Cácorkou něco naučili a vždycky jsem měl pocit, že to za to stálo a že kromě učení jsme se i bavili.
Z tohoto pohledu jsem měl před tréninkem se SAR-DOG.CZ ve Chbanech docela vysoko nastavenou laťku. Rozhodně jsem nebyl zklamaný - spíš naopak. Pohodová atmosféra, Martinovi a Zuzčiny rady nejen k vlastnímu cvičení, ale i k dlouhodobějším plánům, jak s malou pokračovat. Nemůžu a ani nechci říkat, jestli jsou sardogové lepší nebo horší než ostatní, u nichž jsme záchranařinu cvičili. Moje filosofie je cvičit u více zkušených kynologů, poslouchat a porovnávat, vybírat si to, co považuji pro Cácorku za nejlepší a z tohoto pohledu mně tento přístup M&Z maximálně vyhovuje. Řeknou mi, co a jak je dobře nebo špatně a proč. Doporučí postupy, ale poslouchají i mé dosavadní (i když velmi malé) zkušenosti a doplňují, co je podle nich důležité. Nevnucují striktně jedné správné postupy ale respektují, že každý pejsek i psovod jsou jiní.
Martin se Zuzkou rozhodně budou v mém "portfoliu" cvičitelů záchranařiny. Ale abych nebyl až tak pozitivní - opět je tu jedna zásadní výhrada, kterou vůči SAR-DOG.CZ mám: dvě sta třiceti sedmi kilometrová vzdálenost mezi Brnem a Litní.
Vloženo: 16.12.2015 12:51
Ivana Tichá
Ivana Tichá Kalibrnda a pytel bubáků
Kali je fenka louisianského leopardího psa. Na svět přišla v čokoládové verzi s bílou náprsenkou a plným pytlem bubáků. Někteří bubáci byli zřejmí od prvního dne, kdy se k nám nastěhovala (třeba před auty prchala ze zahrady domů vytrvale a zběsile dobré tři měsíce, a to silnice je vzdušnou čarou asi 50 m od domu a je to nepříliš frekventovaná okreska). Ostatní bubáci se jen nenápadně klubali. Hned po doočkování jsem ji začala brát s sebou do práce, to jí nebyly ani tři měsíce. Poprvé si vyšlapovala docela spokojeně, podruhé se jí moc nechtělo a po třetí už ani nechtěla vystoupit z auta. Podotýkám, že se jí v práci nic nestalo a jako malé děcko ani k žádnému pracovnímu výkonu nucena nebyla. Podobný scénář měly pokusy o socializaci ve Stromovce: poprvé jakžtakž, podruhé s nechutí a potřetí už opravdu zoufalá. Bylo zřejmé, že se štěňátkem se u nás zabydlel i problém. Rostl stejně rychle jako Kalibrnda. Pravidelné cvičení ve Škole psích sportů sice bubáky neodehnalo, ale začalo se ukazovat, že když je Kali v "pracovním modu", funguje o něco lépe. A tak jsme začaly s mantrailingem. Kali byla nadšená: pravidla pochopila okamžitě a na každou novou pachovku se vrhala s obrovským nasazením. Nevýhodou mantrailingu v té době byl malý počet tréninků, a jejich nepravidelnost. A do toho někdo na facebooku lajknul odkaz na SAR-DOG. Nevěděla jsem, co je SAR, ale fakt, že si výcvikáři kladou za cíl cvičit nejen psy, ale vzdělávat i psovody, navíc jeden z nich vlastní leoparda a mohl by tudíž mít pochopení, rozhodl.
11.12.2014 jsme se poprvé sešli s výcvikářkou Zuzkou, ještě na cvičáku v Komořanech: s Kali jsme se předvedly v tom nejlepším. Kalibrnda lítala skoro hodinu v uctivé vzdálenosti, v hubě hračku z provázků s bambulemi, kterými s mydlila do hlavy, aby demonstrovala, že jí to rozhodně neublíží. A já jsem s tím nedokázala vůbec nic dělat. Občas jsem jen pípla, že má chvíle, kdy hezky cvičí. Do Komořan jsme s Kali přijely ještě dvakrát, scénář byl obdobný, ale protože Kali byla trochu zvyklá na klikr, začaly jsme klikat a nakonec se k ní Zuzka mohla přiblížit.
Výcvik se zintenzivnil, když se SAR-DOG usadil v Litni. Začala jsem tam s Kali jezdit pravidelně, postupně jsme naklikali nejen Zuzku, ale i druhého výcvikáře Martina, kolo, děti ... nakonec Zuzka naklikala i mne a tak jsem souhlasila se záchranářským výcvikem. Někdy o letošních Velikonocích nám to začalo. Střídáme sutiny, plochy, výcvik poslušnosti a často se stane, že jsme v Litni víc než doma. Cvičíme totiž zejména tam, protože potřebujeme dohled; s psovodem mého kalibru není totiž výcvik poslušnosti žádná procházka růžovou zahradou a na výcvikáře klade vysoké nároky. Zpočátku jim připadalo zvláštní, že si nepamatuji to, co mi přeci říkali včera, pochopili, že nikdy nezvládnu práci se dvěma balonky, vodítkem a pamlsky naráz, smířili se s tím, že když už se mi psa podaří trochu rozpumprlíkovat, že to nevyužiji k chůzi u nohy s větším drivem, protože se mi v tu chvíli vysype všechno, co mám v rukou. Možná to byly právě ohledy na mne, které vedly k rozmístění překážek pro výcvik na relativně malém prostoru na zahradě: správně odhadli, že delší přesuny mezi jednotlivými překážkami by výcvik neúnosně protahovaly. Naučila jsem se po vzoru baletek cvičit před zrcadlem (no, dobrá, moc podobnosti v tom není), abych viděla, co dělám s rukama, s rameny, s břichem, kde je ten pes a kam kouká. Na fotbalovém hřišti cvičíme chůzi u nohy výhradně po lajnách - jinak mě nikdo v rovném směru neudrží. Nejcennější devízou výcvikářů ze SAR-DOG je individuální přístup. Usilovně se snaží každému přijít na kobylku, zjistit, co mu bude vyhovovat, jak mu pomoci, naordinovat mu výcvik tak, aby využil jeho předností, překonal případné slabosti. A tak pod jejich vedením Kalibrnda postupně překonává své strachy a po maličkých krůčcích si sune do stavu, ve kterém pro ni bude život snesitelnější. Výcvik v sutině i v lese je pro ni velkou odměnou, tak velkou, že ho odmítá ukončit a díky tomu nás za pár měsíců naučila 101 triků, jak dostat Kalicha do auta. Pokroky, které pomalu ale viditelně dělá, mě přiměly záchranařinu akceptovat: dlouho se mi nechtělo přistoupit na to, že budu volný čas trávit v ruinách.
A teď už mi připadá naprosto normální, že se s obratností přišlápnutého chrobáka soukám do schovky ve skružích, lezu po hromadách rozbitých cihel nebo se nechám pohřbít pod paletami. Důležité přeci je, jestli ta holka dobře štěká! Od května se ke Kali přidala má druhá fenka, pětiletá RR. I ona pro vyhledávání osob zahořela. Jí jde ale především o ty krabičky, zatímco Kali by nejspíš hledala, i kdyby krabičky nebyly. Ona má totiž poslání! A i když je zřejmé, že ve skutečnosti nejspíš nikdy nikoho nezachrání, možná přes tu záchranařinu zachrání sama sebe. Postupem času přistupuje k lidem sice opatrně a obezřetně, ale už se před nimi nedává na bezhlavý úprk, vyštěkává známé i neznámé figuranty, muže i ženy. Přestože je záchranařinou velmi zaujatá, existuje stále ještě spousta rušivých vlivů, které ji dokáží vyvést z míry, ale zkušenosti výcvikářů jí zatím vždy pomohly vrátit se k práci. Podle všeho je na dobré cestě.
Vloženo: 20.12.2015 10:58
Veronika Jurdová - Vrchotová
Veronika Jurdová - Vrchotová Se SAR-DOG.CZ jsem se seznámila v lednu 2015. Máme 2-letou fenku Leonbergera Elzu. Od štěňátka bojujeme se strachem z dětí a cizích lidí. Od doby co jsme si ji přivezli domu, jsme se snažili socializovat, procházky po městě, návštěvy dětí pod dohledem, návštěvy cvičáku. Čím byla starší její se strach prohluboval a prohluboval. Při jedné procházce městem nám málem strachy zkolabovala. Později jsme se dozvěděli, že tuto povahu zdědila po své matce. Rozhodli jsme se ji více netrápit. “ Tak budeme mít hold naší Elzí jen doma a na zahradě“, řekli jsme si. Jenže mně to nedalo a sedla sem k internetu a hledala pomoc, napsala jsem, jako prvnímu Martinovi B. Popsala jsem mu situaci a on nám odepsal, že se pokusí náš problém vyřešit. Asi za měsíc po naší první komunikaci se konal zimní výcvikový tábor. Martin B. nás pozval, abychom přijeli. Popravdě po příjezdu jsem moc nevěřila, že by nám nějak mohli pomoci. Elza se strachy chtěla prohrabat přes sníh někam do díry. Po nějaké době kdy si Zuzka před autem sedla na zem a čekala až si ji Elza přijde pomalu očuchat se trochu zklidnila. Celou dobu výcviku se pomaloučku uklidňovala, našla si tam své 2 psí kamarády, se kterými řádila celý tábor:-). Při odjezdu se již nechala od někoho pohladit. To byl náš začátek, již rok jezdíme cvičit se Zuzkou a Martinem a výsledek? Elza propadla vyhledávání, když vidím, jak je při tom šťastná i já se hrabu sutinami s úsměvem:-)) Její strach vůči cizím lidem to se 100 krát zlepšilo, samozřejmě, že z ní nikdy nebude úplně suverénní pes, ale jezdí s námi skoro všude:-). Máme před sebou stále ještě kus práce, ale se SAR-DOG.CZ to určitě zvládneme. Děkujeme
Vloženo: 27.05.2016 08:20